život

19. ledna 2009 v 16:06 | roxtinka |  moje myšlenky / úvahy



Podle mě život jako velká stavebnice složená z milionů dílků. Přesně tak je tvořen náš život z milionů částic. A když se pár dílků stavebnice ztratí, tak se snažíme co nejrychleji všechny poztrácené dílky najít. Je to úplně stejné, jako když se v našem životě pár zážitků nebo lidí ztratí tak je ten život neúplný a my cítíme, že jsme ztratili kus nás samotných a snažíme se jej zase vrátit zpátky. Protože jen až se všechny naše rány zahojí tak my můžeme být zase šťastní a cítit, že je všechno na správném místě. Ale pokud neustále nějaký ten dílek chybí, tak se nedá nic dělat a my ho musíme nahradit jiným, třeba nějakým jiným novým človíčkem nebo krásným zvířátkem. Zkrátka něčím nebo někým kdo zahojí naše rány, abychom jsme se mohli zase cítit plní elánu.





NA KAŽDOU OTÁZKU
v našem životě je nějaká odpověď, možná bude bolet, ale opravdu existuje v každém z nás! Jen jí umět v sobě najít, pak bude určitě život jednodušší. Mnoho lidí se snaží své starosti házet za hlavu, ale to se nedělá, protože se musí řešit hned, jinak by se mohlo taky klidně stát, že se k nim přidají další a další a pak v tom je velký zmatek. Někdy z našich problémů trpí ti druzí a to je potom velmi hnusné a nespravedlivé, proč za naše chyby pykají ti, kterých se to vůbec netýká, ti kteří se k nám chovají hezky, nijak nám neubližují. To je nespravedlivé, strašně, a proto musíme něco udělat, snažme se řešit všechno hned a ne to jen házet za hlavu a čekat, třeba se to nějak vyřeší samo. Přiznávám, někdy v nějakých citových záležitostech to bude asi lepší. Určitě každý z nás ví, jaké to je když se s někým hádáte a pak s ním chvíli nemluvíte, ale vždycky je na tom krásné, jak si u konce nakonec řeknete, že to nemělo cenu a že to byly jen zbytečné nervy. Zato to opravdu nestojí..

LIDÉ KTEŘÍ umí uznat svou chybu jsou mnohem cennější, než ti, kteří vinu hází na toho druhého, to se přece nedělá, každý se může mýlit, nikdo není neomylný. A ti kdo budou lhát si moc stavebnici svého života nepostaví, protože si budou muset neustále nacházet nové a nové přátele, protože tamti už se s nimi dál nebudou chtít bavit. Možná mu to bude jedno, ale ten kdo má v sobě alespoň kapku citu, bude to možná zkoušet, změnit se, nebýt ten nejhorší, bude chtít být ten lepší, ten kterého budou všichni jen chválit a vážit si ho. A také, aby o něm říkali samé chvály, aby se s ním chlubili a říkaly toto je můj opravdový přítel, takového jsem nikdy neměl a jsem za něj vděčný.

A proto se radujte z každé chvilky prožité s někým koho máte rádi a víte, že by jste si bez něj nedokázali život ani představit, bez něj by se vám tady nelíbilo!
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rony Rony | Web | 22. ledna 2009 v 17:09 | Reagovat

Velice pěkná úvaha. A můj názor opět znáš. Takže nemám co dodat. :)

2 werussska werussska | Web | 1. února 2009 v 10:57 | Reagovat

Co ododat? Každý nechť hledá sám v sobě, ponaučení můžeš získat jen svým pochopením, bez něj je každá sebelepší rada od druhých zbytečná. Jinak děkuju za pochvaly, taktéž chválím za tvou odvahu a upřímnost.:D

3 Žirafa Žirafa | 29. července 2009 v 18:54 | Reagovat

no co na to říct ?? mojí odpověď znáš....co jinýho bych napsala ?? no proetě nádherná úvaha ! moc se mi líbí, jak píšeš

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama