vzpomínky, pravda

6. února 2009 v 20:48 | roxtinka | 
Vzpomínám na dobu, kdy jsem byla malé dítě. Myslím, že jsem měla šťastné dětství, nic mi nescházelo, měla jsem okolo sebe lidi, co mě měli rádi.

Pamatuju si, jak jsem se vždycky těšívala na výlov našich rybníků. Vždycky jsme se sešli všichni z příbuzenstva, spolu lovili ryby, mohla jsem se patlat v rybníce v bahně (což mi zůstalo do dneška:D) a k tomu všemu s mi pod nohama motal můj zesnulý pejsek. Ráda vzpomínám na zážitky s Beníkem.
Nechápu jak se mohlo všechno najednou tak zvrtnout, jak se z některých těch lidí mohli vyklubat sobečtí prolhaní lidi. A nejhorší na tom je, že mezi nimi je i můj otec. Proč, když jsem byla malá tak jsem nevnímala co jsou zač? Chovali se úplně přirozeně, jako každý normální člověk. Stejně jako táta.
Dřív to byl ten nejúžasnější táta, na takového tátu jsem mohla být pyšná, a ne se za něj stydět jako je tomu dnes. Už je to rok po rozvodu mých rodičů, už jsem začala doufat, že všechno zlé mám za sebou, ale opak je pravdou. On si vždycky najde něco co použije proti mé mamce, jako třeba sociálku atd. Ale neuvědomuje si, že více něž mamce ubližuje mě. Jenže jemu to nedochází. Nevím jak to všechno dopadne.
Ale jedno vím, nebýt své mamky, ale ve větší míře své kamarádky, tak nejsem tím, kým jsem dnes. Vím, že bych byla někdo úplně jiný, uzavřený do sebe, troska. Do smrti budu téhle báječné dívce vděčná za to, co pro mě udělala, když mi bylo nejhůř a kolikrát mi pomohla, nedá se to spočítat na prsech jedné ruky. Děkuju jí za to, že mě držela a stále drží nad tou propastí, do které mě ženou ostatní a zejména můj otec. Moc toho človíčka vážím. Proto jí patří veliký, obrovsky velký dík.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Rony Rony | Web | 8. února 2009 v 16:14 | Reagovat

Mám tě ráda, budu tě mít ráda...vždycky ti pomůžu se vším, co bude v mé moci. Vždycky tě podpořím a pokaždé ti podá ruku, když budeš potřebovat. Víš to sama.

...a do té propasti nespadneš. My všichni tě budeme držet, dokud nebudeš zase v rovnováze. To jediný ti můžu slíbit.

2 roxtinka roxtinka | 8. února 2009 v 18:33 | Reagovat

děkuju ronynko mám tě moc moc ráda

3 norwi norwi | E-mail | Web | 9. února 2009 v 3:44 | Reagovat

Každý okamžik co věnujeme nešťastným lidem, aby jsme je potěšili nám je tisíkrát vrácen.

4 Trisha Trisha | Web | 12. února 2009 v 17:36 | Reagovat

ahoojky, četla jsem komentík.. na mém blogísku.... =-))

Mocinky díky...

Klidně se připooooj... ;-)

5 Řepa Řepa | Web | 20. února 2009 v 11:15 | Reagovat

Snad se to spraví,já mám taky podobné problémy,ale naši spolu eště bydlí....Hůavně se drž,držím palce,ať je vše v pořádku ;0)

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama