dárce

8. dubna 2009 v 19:31 | roxtinka |  Příběhy
Po dlouhé době se mi podařilo dopsat jeden příběh ze života. Nevím jestli se vám to bude líbit.


Smutně koukám z okna a přemýšlím proč se to musí stát zrovna mě? Copak můžu přenést přes srdce, pokud někdo zemře a mě daruje orgán tak já budu moct žít. Copak s tímhle se budu moct někdy smířit? I když mi rodiče i dokoři pořád dokola opakují, že tomu člověku už nebude pomoci, já stejně ponesu vinu, v mém srdci a nebo vlatně v jeho srdci.
(O dva měsíce později)
Ležím tu na nemocničním pokoji, matně si ve své hlavě vybavuji co se odehrálo v uplynulém dni. Slyším nějaké kroky. Začínají mi téct slzy a sklouzávají jedna po druhé po mém bílém obličeji. Znova a znova si uvědomuji, že já jsem měla štěstí a můžu žít díky někomu co to štěstí neměl. A znovu po mé tváři steče slaná slza. Brečím pro někoho, koho vlastně vůbec neznám. Brečím pro svého dárce, díky nemuž já mohu žít. Je to hrozné, už teď vím, že tomu člověku budu do smrti děkovat, vždyť on mi umožnil být další roky mezi lidma, které tolik miluji.
(o rok později)
Už je to přesně rok co vlastním cizí srdce. Připadá mi, jakoby se mi všechno jen zdálo, ale ne. Všechno je skutečné nic se mi nezdá. Každý den děkuju tomu co mi umožnil žít, tomu co zemřel a daroval mi své srdce. Nejde mi se s tím smířit, ale dokážu s tím žít.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Křivka Křivka | Web | 9. dubna 2009 v 6:43 | Reagovat

To víš no..seřežou tě (většinou) nejvíc co můžou..

2 Cherrryll Cherrryll | Web | 10. dubna 2009 v 10:32 | Reagovat

tak přece kvůli tomu nespácháš sebevraždu,když už tě někdo zachránil,to by bylo spíš horší, já bych se aspoň snažila žít lepší život a bejt lepší člověk,aby se pak ten dárce nemusel otáčet v hrobě,jakýmu parchantovi to dal život, a aby jeho oběť nebyla zbytečná. A taky bych doufala v to že za to co udělal, je teď někde v nebi (pokud nějaký je)

3 roxtinka roxtinka | 13. dubna 2009 v 19:05 | Reagovat

no jasný holky s oběma souhlasím a jen chci připomenout, že se to nestalo mě, je to jen povídka

4 LaLine* LaLine* | Web | 14. dubna 2009 v 18:54 | Reagovat

To je moc krásný... Teď o tom budu zase dlouho přemýšlet..
A děkuji za pochvalu :)

5 Lintu Lintu | Web | 17. dubna 2009 v 6:16 | Reagovat

Je to asi dost deprimující. Kdyby to rozhodnutí bylo na mě -> to srdce bych si nevzala.

6 LaLine* LaLine* | Web | 17. dubna 2009 v 22:11 | Reagovat

No to určitě... Ale někdy jen na chvíli, a pak člověk žije celý život s pocitem, že už to má za sebou a není se na co těšit.. Ale nikdy neví co bude.. Může se to zlepšit, ale taky zhoršit..

7 Žirafa Žirafa | 29. července 2009 v 19:02 | Reagovat

No já taky nevím, jestli bych to srdce přijmula, fakt je, že bych s takovým divným pocitem musela žít, nevím, ale asi by mě to trápilo...ale zase bych možná byla tomu člověku moc vděčná...  takhle povídka se mi líbila snad nejvíce....pěknej nápad

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama