snění

17. dubna 2009 v 22:11 | roxtinka |  Příběhy
Smutně seděla, oči plné slz, které jí pomalu stékali a zcela splynuli s jejím mokrým oblečením. Seděla tu jen tak v trávě, za toho největšího lijáku jako by čekala, že by déšť smyl všechnu její bolest a trápení, možná v tom dešti hledala naději. A nebo jen ztratila pojem o čase, ocitla se mimo realitu ve světě věčných snů. Jako by se znovu a znovu ponořovala do svého snění plného radosti, smíchu. Zřejmě se snažila úplně vyblokovat tu krutou realitu, která jí denně brala mnoho sil, vysilovalo jí to věčné trápení. Ani si nevšimla, možná všímat nechtěla lidí, kteří okolo ní prošli, a to jich bylo. Ale přesto se cítila samotná, nepotřebná na tomto světě. Nebyl tu pro ni nikdo. Kdo by jí obejmul, pohladil její smutný a obrečený obličej a řekl ty kouzelná slova mám tě rád. Tak ráda by to slyšela od kamarádek, rodičů… Ale pořád se jí tyto slova vyhýbala, nebo ona jim? Už nikomu na tomto světě nevěří, proč by taky měla? Rodiče jí zradili, kamarádky ublížili a její milovaný psík jí opustil, zemřel a ona umírala pomalu s ním, její duše, srdce. Cítila prudký závan větru, ale přece dál blokovala realitu, chtěla dál jen snít, hodiny tu prosedět a nic, nikoho nevnímat, jen své sny co se jí zrodí v duši.
 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Komentáře

1 Cherrryll Cherrryll | Web | 21. dubna 2009 v 15:07 | Reagovat

pěkný ;-)
je sice pravda, že svět našich snů a fantazie, je úžassný místo kam se schovat před realitou, ale bohužel se tam nedá bejt věčně
P.S. já nwm asi sem pošahaná, ale ráda čtu smutný příběhy, prtože si vždycky uvědomím, že na tom v podstatě nejsem tak špatně a je mi pak líp

2 Lintu Lintu | Web | 14. května 2009 v 18:28 | Reagovat

Já jsem tak hrozně moc ráda v dešti. A ještě když se můžu ze všeho vybrečet.

PS: hezky napsané

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama