sloh=úvaha

19. května 2009 v 17:06 | roxtinka |  moje myšlenky / úvahy
Nevím co sem psát, jak už jsem psala nemám vůbec žádné nápady. A jediný co jsem za poslední měsíc vymyslela je slohovka z češtiny, nebo lépe malá úvaha na téma lidské hodnoty. Dlouho jsem nemohla nic vymyslet, spíš jsem vymýšlela jen kousky, které jsem se pak snažila poskládat, aby zapadli do sebe a vytvořili sloh a jelikož jsme to museli psát na počítači, pořád mi zbýval kus místa, tak se nedivte že ten konec je horší než ten začátek.
Je pravda, že tenhle text moc nepopisuje lidský hodnoty, ale snad u učitelky projde.


V životě jsme jednou nahoře, podruhé dole. Náš život je někdy jako malá loďka na moři. Někdy loďka pluje pomalu po klidném moři, někdy se najednou rozpoutá veliká bouře a ta malá loďka se najednou ztrácí z dohledu, pomalu ale jistě klesá ke dnu i se svou posádkou. A přitom si člověk uvědomí, že chce žít dál, že má pro co žít, nechce skončit na dně moře. Zkrátka chce přežít, ale jak? K čemu mu je v tuto chvíli uprostřed moře, kdy jeho loď klesá ke dnu světový mír, k čemu je mu svoboda, když ho zcela pohlcuje studená voda v moři a táhne ho ke dnu.
Kdežto někde na pevnině, uprostřed rozpoutané války znamená světový mír mnoho. Světový mír znamená pro lidi konec válek. Umožní lidem žít život bez strachu o svůj život, nebo o životy druhých, Už nebudou muset obětovat své životy a životy druhých pro svou zem. Světový mír také znamená svobodu, žít bez jakýchkoli zbytečných problémů a starostí. Jen si to zkusme představit. Vždyť by byl život tak krásný bez válek, bez zbytečných ztrát na životech druhých a zbytečných výčitek, že někdo někoho zabil, ve válce. To musí být hrozný pocit stát před tím člověkem a vědět, buď vystřelím první já a přežiju, nebo první vystřelí on a já zemřu. V těchto chvílích jde opravdu jen o okamžiky, sekundy. Je to boj na život a na smrt.
K čemu válkami ničit tu naši krásnou zem, o které se zpívá v naší české hymně, kterou složil Josef Kajetán Tyl.
Kde popisuje jak voda hučí po lučinách, bory šumí po skalinách a to je ta naše krásná země, země česká, domov můj … A i někteří naši známý básníci ve svých poeziích ukazují na krásu naší země. Tak proč ničit přírodu, ničit to co se za posledních miliard let vytvořilo. První život na zemi, první buňka, organismus, poté člověk. Vždyť to zní až neuvěřitelně.
Další situace je třeba v laboratoři, kde pracují s výbušninami, k čemu je jim v těchto chvílích světový mír, nebo rovnost lidí. Zde je potřeba hlavně moudrost a štěstí, správně se rozhodovat, nedělat ukvapené závěry. Nesmí udělat chybu, jinak za ní můžou platit do konce života, buď nějakým popálením, ochrnutím a někdy dokonce i svým životem. A proč? Jen svou zbrklostí a neopatrností zaplatí svým životem, nebo životem ostatních v laboratoři.
Každý člověk by si měl být roven s druhým, ale pokaždé tomu tak není. Někoho jedno slovo znamená víc než někoho jiného, zkrátka každý má jiná práva. Ale tomu by tak být nemělo, vždyť každý má právo na spokojený život, bez problémů, které mu připraví druzí a každý by měl rozhodovat o volbách…
A opravdové přátelství? To někdy umí zázraky. Vždyť je to vlastně důvěra mezi lidmi, ať stejného pohlaví nebo ne. Přátelství si nikdo nevydupe vzteky, nikdo ho nikomu nemůže nařídit. To pravé kamarádství musí vyplynout samo. Někdy trvá i několik let, než každý najde své přátele, kterým může věřit, u kterých ví, že to co si řeknou zůstane jen mezi nimi a nikdo jiný se to nedozví, ale jednou je určitě najde. Jak se říká, kdo hledá, ten najde.
Co vlastně znamená to pouhé slůvko štěstí? Je to jen pocit, v který věříme, a nebo chceme věřit? Nebo je to opravdu nějaká ta tajemná síla, která se k nám přiklání v nouzi, která nám pomůže ponechat chladnou hlavu, jak se říká a v nouzi největší nám dodává odvahu.

 

Buď první, kdo ohodnotí tento článek.

Nový komentář

Přihlásit se
  Ještě nemáte vlastní web? Můžete si jej zdarma založit na Blog.cz.
 

Aktuální články

Reklama